O NÁS

Na začátku byla trocha kovu. A taky skvělý projekt Továrna v Dělnické ulici. Úžasné industriální prostory staré a opuštěné slévárny. Nikdo je nechtěl. Až na pár nadšenců kolem Romana Týce. Prostory ožili, vrátil se do nich ruch s opravdu různorodou společností.

Ale byl tam ještě jeden prostor, stará opuštěná kotelna. Plná haraburdí a odpadků, ale s úžasnou atmosférou se zbytky původního vybavení. A tam přišel Jiří. Do toho tmavého, vlhkého prostoru se na první pohled zamiloval a i když nikdo okolo jeho nadšení moc nechápal, pustil se do oprav. Vytvořil zde svou svářečskou dílnu, kterou si přestavěl k obrazu svému a s láskou ji i nadále nazýval Kotelnou.

A protože Továrna byla takovým komunitním centrem, vznikla v Kotelně myšlenka, přiblížit řemeslo spjaté s ručním obráběním kovu veřejnosti. A tak vznikly první workshopy svařování a výstavy. Postupně se k Jirkovi a Kotelně připojovali i další umělci a sochaři se slabostí pro kov.

Ale protože máme rádi výzvy, přesunuli jsme naší dílnu na novou adresu. Štvanický zimní stadion. Místo, které mimo jiné nemělo tekoucí vodu, střecha taky za moc nestála, ale mělo duši a partu lidí, která se jej nadšeně a ze všech sil snaží vzkřísit. (Místo, které už sice krásné, nové a prosperující bylo již dávno, ale zato mělo duši a partu lidí…) A zde jsme byli do konce léta 2021.

Přišlo další stěhování, ale daleko to nebylo. Zůstali jsme na ostrově Štvanice, jen jsme se přesunuli do podzemí, do stoleté Kotelny bývalého zimního stadionu. Bylo s tím spoustu práce, aby to nějak vypadalo. Ale lidé, co se na tom podíleli to postupně rekonstruovali s láskou a teď je z toho skvělá dílna, se stále stejným názvem, Kotelna.

Rozrostli jsme se o několik členů, přibyli k nám nadšení sochaři či kováři a společně rozvíjíme řemeslo, které se snažíme přiblížit široké veřejnosti. Protože, ruku na srdce, kolik toho víte o sváření a ručním obrábění kovů vy?

Lidé kolem nás